JAK NEBÝT SNADNÝM CÍLEM

Co může potenciální útočník vyhodnotit během několika sekund?

Způsob pohybu, pozornost i chování mohou ovlivnit, jak na své okolí působíme. Podíváme se na známou studii z roku 1981 a hlavně na to,

co si z jejích závěrů můžeme odnést do běžného života.

Osobní bezpečnost nezačíná prvním úderem

Když se řekne napadení, často si představíme smůlu. Špatné místo, špatný čas, špatného člověka.

Jenže osobní bezpečnost nezačíná až ve chvíli, kdy dojde k fyzickému konfliktu. Důležitou roli může hrát už to, jak se pohybujeme, jak vnímáme své okolí a jak na ostatní působíme.

Jedna z nejznámějších studií zabývajících se právě tímto tématem vznikla už v roce 1981.

Studie, která ukázala zajímavou souvislost

Výzkumníci Betty Grayson a Morris I. Stein natočili v New Yorku 60 náhodně vybraných chodců. Záběry byly černobílé a bez zvuku, aby hodnotitelé reagovali především na způsob pohybu jednotlivých lidí.

Videonahrávky následně ukázali skupinám odsouzených vězňů a požádali je, aby hodnotili, koho by vnímali jako potenciálně snadnější cíl. Jejich hodnocení byla překvapivě konzistentní. Jak nebýt náhodný cíl

Výzkumníci následně pomocí analýzy pohybu sledovali, jaké znaky se u jednotlivých chodců opakovaly. Z 21 sledovaných pohybových kategorií bylo několik statisticky významných. Jak nebýt náhodný cíl

Co hrálo roli?

Délka kroku
- U lidí vnímaných jako snadnější cíl se častěji objevoval příliš dlouhý nebo naopak příliš krátký krok vzhledem k výšce postavy.
Přenos váhy
- Významnou roli měl také nestabilní nebo nepravidelný způsob přenášení těžiště.
Způsob chůze
- Šourání, vlečení nohou nebo nepřirozené zvedání chodidel patřily mezi další sledované znaky.
Koordinace těla
- U některých lidí se jednotlivé části těla nepohybovaly přirozeně jako jeden celek. Pohyb rukou a nohou působil méně synchronně a méně plynule.
Celková plynulost
- Lidé, kteří nebyli hodnoceni jako snadné cíle, se naopak častěji pohybovali koordinovaněji a plynuleji. Jejich pohyb působil jistěji a organizovaněji. Jak nebýt náhodný cíl
- To samozřejmě neznamená, že existuje nějaký „správný způsob chůze“, který člověka ochrání před napadením.

Studie ale ukazuje jednu důležitou věc:

Tělo komunikuje ještě dřív, než promluvíme

Člověk, který se pohybuje jistě, orientuje se v prostoru a vnímá své okolí, může působit úplně jinak než někdo, kdo je ponořený do telefonu, nevnímá, co se kolem něj děje, nebo působí nejistě.

A právě tady začíná sebeobrana.

Ne prvním úderem.

Ale schopností vnímat okolí, rozpoznat problém a reagovat včas.

Co může zvyšovat naši zranitelnost?

1. Nevnímáš své okolí

Telefon v ruce, sluchátka v uších a oči sklopené k displeji.

Problém není samotný telefon nebo hudba. Problém nastává ve chvíli, kdy kvůli nim přestaneš vnímat, co se kolem tebe děje.

Člověk, kterého konflikt překvapí až v bezprostřední blízkosti, má mnohem méně času na rozhodnutí, reakci nebo útěk.

Proto se občas jednoduše rozhlédni.

Kdo jde za tebou?
Kdo stojí před tebou?
Co se děje kolem?

Už samotná pozornost ti může dát několik důležitých sekund navíc.

2. Tvoje tělo může působit nejistě

Vzpřímené držení těla, pohled před sebe, přirozený krok a koordinovaný pohyb působí jinak než nejistá nebo roztěkaná chůze.

Právě rozdíly ve způsobu pohybu patřily mezi hlavní charakteristiky sledované ve zmíněné studii. Jak nebýt náhodný cíl

Nejde o to chodit po ulici jako voják.

Jde o přirozený a jistý pohyb člověka, který ví, kde se nachází a co se kolem něj děje.

3. Nacházíš se v nevýhodném prostředí

Prázdné parkoviště.

Opuštěná zastávka.

Tmavá ulice.

Pozdní večer.

Taková místa samozřejmě sama o sobě útok nezpůsobují. Mohou ale znamenat méně svědků, horší možnost přivolat pomoc a menší prostor pro reakci.

Pokud máš možnost, vyber si osvětlenou cestu, frekventovanější ulici nebo místo, kde se pohybují další lidé.

Někdy je nejlepší sebeobrannou technikou jednoduše nebýt tam, kde má případný agresor výhodu.

4. Pozornost ti zaměstnávají jiné věci

Únava, alkohol, silné emoce, těžké tašky nebo třeba péče o malé dítě mohou znamenat, že máš méně prostoru věnovat pozornost svému okolí.

Původní text upozorňuje právě na situace, kdy je člověk sám, rozrušený nebo jiným způsobem omezený v možnosti rychle reagovat. Jak nebýt náhodný cíl

Neznamená to, že se takovým situacím vždy dokážeme vyhnout.

Je ale dobré o nich vědět a přizpůsobit tomu své chování.

5. Ignoruješ první varovné signály

Konflikt často nezačíná úderem.

Může mu předcházet slovní provokace, nechtěný kontakt, nepříjemné přibližování nebo opakované narušování osobního prostoru.

Právě v této chvíli může být rozhodující:

správná vzdálenost, jasná komunikace, schopnost říct NE a včasné rozhodnutí odejít. Jak nebýt náhodný cíl

Čím dříve problém rozpoznáš, tím více možností obvykle máš.

Jak snížit riziko?

Žádná rada ani sebeobranný systém ti nemůže zaručit stoprocentní bezpečí.

Cílem není vytvořit pocit, že lze zabránit každému útoku.

Cílem je zvýšit šanci, že problém rozpoznáš včas a nebudeš pro případného agresora tím nejsnazším dostupným cílem.

Buď přítomný

Všímej si lidí a prostoru kolem sebe. Když se pohybuješ v rizikovějším prostředí, omez telefon a další věci, které odvádějí pozornost.

Pohybuj se přirozeně a jistě

Vzpřímené držení těla, pohled dopředu, přirozený krok a stabilní pohyb.

Nejde o hrané sebevědomí. Jde o to působit jako člověk, který své okolí vnímá.

Udržuj si prostor

Nenech cizího člověka bezdůvodně vstoupit příliš blízko, pokud ti situace není příjemná.

Vzdálenost ti dává čas.

A čas ti dává možnosti.

Neboj se změnit směr nebo odejít

Nemusíš nikomu dokazovat, že ses nebál.

Pokud se ti situace nezdá, změnit směr, přejít na druhou stranu ulice nebo odejít může být nejlepší rozhodnutí.

Reaguj na první signály

Komentář. Přibližování. Dotyk. Narušení osobního prostoru.

Často je jednodušší konflikt zastavit v jeho začátku než řešit situaci ve chvíli, kdy už došlo k fyzickému útoku.

Sebeobrana nezačíná prvním úderem

Možná nejdůležitější myšlenka celé sebeobrany je jednoduchá:

Nemusíš být neporazitelný.

Mnohem důležitější je umět včas poznat, že vzniká problém, správně se rozhodnout a mít připravenou reakci.

Útočníci nejsou žádní supermani. Jsou to lidé, kteří často hledají nejsnazší cestu a situaci, ve které mají výhodu. Původní podklad právě tímto závěrem článek uzavírá. Jak nebýt náhodný cíl

Tvým cílem proto není působit jako největší bojovník v ulici.

Tvým cílem je nebýt tím nejsnazším cílem.

Protože dobrá sebeobrana nezačíná ve chvíli, kdy dostaneš první ránu.

Začíná mnohem dřív.

Číst o sebeobraně je začátek. Teď si ji přijď vyzkoušet.

Na tréninku Krav Maga se neučíme jen údery, kopy a obranné techniky.

Učíme se také vnímat své okolí, pracovat se vzdáleností, komunikovat pod tlakem, předcházet konfliktům a reagovat na situace, které mohou nastat v reálném životě.